Mnozí milovníci klasického používání krbů a grilů, a to jak pro potěchu, tak pro přípravu potravin, nedají dopustit na pravé dřevo. Stane se však, že při použití dřeva jako paliva jsou zvláště ti, kteří gril příliš nepoužívají, nebo začátečníci rozčarováni. Dřevo často doutná, někdy zapáchá, hoří nepravidelně, často náhle na některém místě prudce vzplane a přitom na jiném místě vydává jen kouř a podobně.
Odmyslíme-li si, že jsou výtečníci, kteří se pokouší grilovat na starých plaňkách z plotu, nejde většinou o žádný jiný probIém, než že bylo použito dřevo nevhodné nebo mokré. Mokré dřevo je nejčastější příčinou potíží. Zapomíná se na to, že tvrdé dřevo schne dlouhou dobu, nejlépe tři až pět let a pro použití v krbu by mělo schnout přirozeným způsobem. Tedy venku na volném, otevřeném prostranství! Není tedy vhodné uskladňovat dřevo na grilování a do krbu ve sklepích, kůlnách a podobně. Tam dřevo nikdy dobře nevyschne, spíše „chytí“ nějaké plísně nebo v dřevě žijící hmyz. Znám ze své blízkosti i nešťastníky, kteří měli ve stodole na zemi (kde je vlhko) tak dlouho uskladněno dřevo, až se jim do chalupy dala dřevomorka. Za peníze na odstranění dřevomorky a výměnu a opravu velké části přilehlé chalupy by mohli rok chodit na grilované lahůdky v Paříži do Maxima a ještě by ušetřili!
Také „obkládání“ domů naštípaným dřevem, jak to známe ze starých obrázků nebo někteří i z vlastní zkušenosti, není nejvhodnější. Za dřevem složeným kolem stěny domu se udržuje vlhkost a navíc takto složené dřevo je výborným úkrytem pro myši, rejsky a různou hmyzí havěť.
Proto je nejvhodnější dřevo, které chceme nechat vyschnout a pak použít na grilování (ale i všechno dřevo na topení), skládat mimo objekt. Naštípané dřevo se skládá nejlépe do „kupek“ (resp. homolí), které mají rovný kruhový základ (obr. I ). Důraz je na slově rovný, protože kupka dřeva při vysychání „žije“ svým vlastním životem – sesycháním se dřevo „hýbe“ a složené vrstvy se různě vlní a pohybují, což může vést při špatně vyváženém „těžišti“ od posunu jednotlivých řad až po naklonění kupky, které by znamenalo její dřívější nebo pozdější zřícení. Stojí-li však dobře složená kupka na rovném základě, nepohne s ní ani vichřice.
Kruhový základ je možné upravit z naplocho poskládaných kamenů, které mají tu velkou výhodu, že mezi nimi zůstává volný prostor pro proudění vzduchu. Tím se zabrání vlhnutí a někdy i hnití dřeva odspodu kupky. Pro základ je však možné použít i cihly, keramické desky atd. V Alpách jsou k vidění i kupky postavené na dřevěných, respektive kovových roštech, podložených kameny nebo podezděných tak, aby základní rošt stál v rovině. Takové „rošty“ Ize využít v případě, že nemáme k dispozici u objektu rovný terén a musíme postavit kupku dřeva ve svahu. Při stavbě základu pod rošt je ovšem nutné, aby kameny a cihlové sloupky byly dobře založeny a nezabořily se po složení kupky do země.
Skládání kupky naštípaného dřeva je dobře vidět na obrázku 2a. Začínáme vždy tak, že z vnějšku pokládáme naštípaná polena jako .,paprsky“ a zároveň dbáme na to, abychom silnější konce polen kladli po vnějším obvodu. Většinou je totiž naštípané polínko na jedné straně silnější a na druhé tenčí. Prstenec polínek se musí svažovat dovnitř k centru kupky. Dobré je sklon směrem dovnitř podpořit příčným vložením nejlépe do trojúhelníku seseknutého polena, kterých bývá při štípání větších kuláčů vždy dost. Jednotlivé „řady“ dřeva by měly být pokud možno v rovině, což dodá kupce stabilitu. Jak vypadá taková složená kupka, ukazuje obrázek 2b.
Postupně při skládání zužujeme tělo kupky a nakonec ji uzavřeme „čepičkou“, kde jsou polínka složena tak, že vytváří zaoblení. Na podzim je vhodné kupku schnoucího dřeva zakryt prodyšnou nepromokavou plachtou, jakou lze zakoupit v hobby prodejnách. Plachty jsou opatřeny oky, kterými provlečeme provázek nebo silonovou strunu (např. ze sekačky), a tak je zajistíme proti větru. Nevhodné je přikrývat kupku neprodyšnou fólií, protože se na ní zespoda sráží vlhkost a kupka může být napadena plísní a dřevokaznými houbami.
Často slýchám otázku, jaká je nejvhodnější velikost takové kupky schnoucího dřeva. Na to není jednoznačná odpověď. Nejlépe je skládat kupku tak velkou, abychom při jejím skládání od okraje dosáhli rukou doprostřed, to znamená šířku základny okolo 2 metrů. Výška je nejlepší taková, kam bez potíží dosáhneme, tedy něco nad dva metry. Ovšem jsou k vidění i kupky se základnou 5-8 metrů a vysoké 5-6 metrů. Ty ovšem musí skládat někdo, kdo to skutečně umí. A že se to umí i u nás, jsem se přesvědčil v krušnohorském Perštejně, kde měli u hotelu „Selský dvůr“ takových „maxikupek“ postaveno v roce 2003 několik.
Pokud chceme mít kupku dřeva co nejstabilnější, a tak mít co největší jistotu, že nespadne, vložíme dovnitř konstrukci. Původní taková řešení můžeme dnes už vidět většinou jen v Tyrolsku, Bavorsku a vůbec v alpských zemích, zatímco u nás jsme na to, že i naši předkové takto ukládali dřevo, zapomněli. Pro kupku dřeva s vnitřní konstrukcí je opět zapotřebí pevný základ. V jeho středu vztyčíme a pevně zakotvíme prostřední sloupek. Původně to býval často suchý kmínek mladého smrku i s částí zachovaných a zkrácených větví. Později se vodorovné zpevňovací tyče ke kolmému sloupku přivazovaly, jak je vidět na obrázku. Dnes se používá většinou trámek 5×5 cm, vysoký podle potřeby. Do takto připraveného sloupku jsou po cca 50-60 cm vyvrtány otvory křížem na sebe, kterými se prostrčí vodorovné stahovací svorky. Jak se kupka dostaví do místa, kde dosáhne k připravenému otvoru, prostrčíme jím vodorovnou část konstrukce. Může to být pružná větev z některého stromu s tvrdým dřevem nebo připravená tyč. Konec vodorovné části musí lícovat na obou stranách s obvodem dřeva složeného do kupky. Na konec tyče kolmo připevníme kus prkénka nebo na plocho useknuté palivové polínko – nejlepší je do takové zarážky vyvrtat otvor a tyč jím provléci. Zarážku zajistíme hřebíkem nebo klínkem. „Svázaná“ kupka má velice dobou stabilitu.
U takto postavených kupek se vhledem k délce schnutí dřeva zpevnění vnitřní konstrukce vyplatí. Složená kupka schnoucího dřeva by neměla být rozhodně něco, co na jaře postavíme a na podzim už z toho bereme dříví! Dřevo musí dobře vyschnout. Měkké dřevo, vhodné pro běžné spalování, ale pro grilování jen jako dřevo na podpal, by mělo na vzduchu schnout nejméně 12 měsíců. Tvrdé dřevo, určené pro spalování v běžném topidle, by mělo schnout na vzduchu 2-3 roky a to, které použijeme pro grilování a do otevřeného krbu, nejlépe 5 let.
Složenou kupku dřeva je třeba chránit proti dešti a hlavně sněhu. Proto v místech, kde déle leží sníh, bývá na kupkách dřeva opatřena vnitřní tyčí umístněna dřevěná stříška. Má většinou šestihrannou trámkovou konstrukci a bývá kryta dřevěnými šindeli nebo tzv. kanadským šindelem na prkenném podkladu. Na fotce vidíte i střechu z proutí a sena.
O autorovi
David má letité zkušenosti se psaním recenzí a návodů „jak vybrat“. Zaměřuje se na technická a IT témata.
Komentáře k článku
Budeme rádi, pokud přidáte k obsahu svůj komentář. Prosíme, buďte slušní a objektivní.