Jak na sušené ovoce – křížaly

Pokud máte nadúrodu ovoce, jednou z možností jak ovoce „zachránit“ pro pozdější spotřebu je sušení. To má hned několik výhod. Dobře se skladuje – ušteříte spoustu místa, zachovává si většinu nutričních hodnot a v neposlední řadě ho v této formě sní i lidé, kteří normálně ovoce nejedí. K sušení se navíc dají použít všechny druhy ovoce. Třeba i takové, do kterých byste to neřekli – rybíz, maliny, třešně.

K sušení se hodí ovoce již dozrálé, u peckového ovoce je žádoucí i malinká přezrálost. Nikdy však nesušte ovoce napadené nemocemi, červavé, mechanicky poškozené nebo dokonce nahnilé či plesnivé.

Jablka – nejlépe chutnají jablka, která i v normálním stavu mají dobrou chuť. Vhodné jsou odrůdy s vyšším obsahem sušiny a cukru. Kyselejší odrůdy jsou po usušení pikantnější. Plody musí být zralé, slupka jde snadno oloupat, dužina po rozkrojení dlouho nemění barvu. Nesušíme plody moučnaté, scvrklé a zvadlé.

Hrušky – plody musí být zralé, ale ne přezrálé. Nehodí se plody s velkým obsahem šťávy a také se silnou slupkou. Vyšší má být naopak obsah sužiny a cukru.

Švestky – asi nejznámější sušené ovoce. Sušíme zralé, na sušinu a cukr bohaté plody. Pecka musí jít doře oddělit. Plody jsou pro sušení správně zralé, když začínají samy opadávat ze stromu.

Meruňky – jsou pro sušení jedou z nejvhodnějších surovin. Pro sušení se nejépe hodí odrůdy s pevnou dužinou a s malou peckou, kterou lze snadno oddělit. Zralost musí být akorát – nesušíme přezrálé plody.

Třešně, višně – sušíme plody s pevnou dužinou s menším obsahem vody. Malé pecky jsou výhodou. Nesušíme plody přezrálé ale ani nedozrálé -zelené.

Ovoce vždy před sušením pečlivě omyjte. V domácích podmínkách a malém množství si vystačíme s dřezem. S trochu větším množstvím si poradíme následovně: do plastového kbelíku (např. 15l) vyvrtáme po stranách i do dna vrtačkou několik děr (třeba o průměru 8mm). Ovoce tím pádem máme jakoby ve velkém cedníku. Postavíme kbelík na kanál nebo místo, kde může voda odtékat a hadicí nebo z vodovodu pouštíme mírným proudem (ať si ovoce nepotlučeme proudem vody) studenou vodu. S ještě větším množstvím můžeme místo kbelíku použít plastové děrované přepravky a vodu přiléváme naráz – třeba několika nachystnými kbelíky (jde o to, aby ovoce alespoň na okamžik „plavalo“). Nakonec propláchneme slabým proudem z hadice.

Příprava ovoce na sušení – některé ovoce můžeme oloupat – jablka, hrušky – někdo tvrdí, že je ovoce pak chutnější a hezčí. To je možná pravda, ale ve slupce a pod ní je spousta vitamínů. Jiná věc je odstopkování – to asi nepreferuje nikdo – neodstopkované ovoce. Odpeckování – ručně je to práce pro vraha. Ale i na třešně existují odpeckovávače – stojí okolo 400 kč a zvládnou i 10 kilo třešní za hodinu a přitom třešně nijak extrémně mechanicky nepoškozují. Větší ovoce, jako jsou jablka či hrušky krájíme na měsíčky nebo na plátky. Na krájení použijeme čistý nerezový nůž.

Předehřátí – některé ovoce vlivem zvýšené teploty při sušení hnědnou. Tomu se dá částečně zabránit předehřátím v páře nebo ponořením na několik minut do horké vody.

Sušení – vlastní sušení probíhá nejčastěji třemi způsoby. Vzhledem k cenám domácích elektrických sušiček, je tento způsob sušení na vzestupu. Nejlevnější modely stojí kolem 900 Kč a mají už například i fóli pro sušení drobného a nebo drceného ovoce. Ke každé takové sušičce dostanete i návod na sušení základních druhů ovoce a třeba i hub. Další způsob je způsob průmyslový ve velkých sušičkách – používají je výrobci sušeného ovoce a zahrádkáři s velkými výnosy. Nezřídka se jedná o originál sušičky zhotovené na míru. Nejrozšířenějším způsobem sušení je sušení v troubě.

Sušení v troubě – menší množství – takzavanou denní dávku – usušíme v elektrické pečící troubě. Ovoce na kovovém jemném roštu nebo speciálně zhotoveném sušáčku – dřevěný rámeček s jemným ocelovým pletivem – dáme do trouby. Pokud můžeme regulovat směr ohřevu, začínáme spodním, pak přidáváme postupně horní. Počáteční teplotu nastavíme na cca 90 stupňů a při této teplotě sušíme asi 30 minut – dle velikosti kousků ovoce. Pak teplotu snížíme na 70 stupňů a ovoce skoro dosušíme. Končíme asi při 50-60 stupních. Tady se čas řídí druhem ovoce a velikostí – nic nám nebrání v ochutnání křížaly a podle toho se rozhodneme, zda je hotovo. Sušení v plynové troubě nedoporučujeme – jednak lze jen velmi těžko regulovat teplotu a pak – křížaly jsou velmi náchylné k přejímání pachů.

Hotové křížaly skladujte na chladném a suchém místě. Třeba ve velké sklenici od okurek s provrtaným víčkem – aby větraly. Občas je zkontrolujte, jestli nezačínají plesnivět.

Budeme rádi, když se podělíte o své zkušenosti.

Leave a reply

Všeuměl.cz
Logo