Umístění sklaky v zahradě

Skalka má být klenotem naší zahrady, a proto je třeba náležitě upravit nejbližší okolí, aby co nejvíce vynikla. Její začlenění do okolí by mělo působit nenásilně a přirozeně. Jak na to? Podívejme se na tento problém podrobněji. Chyby, kterých se dopustíme už před založením skalky, po založení těžko napravujeme. Musíme vzít v úvahu, že každá zahrada a každý pozemek jsou jiné, mají své specifické podmínky a různou návaznost na okolí ...

Předem je třeba se rozhodnout, zda chceme mít zahradu jen okrasnou nebo také užitkovou. Vůbec není vhodné, aby skalka těsně sousedila například se záhonem zeleniny, políčkem brambor nebo s výběhem domácích zvířat. Pokud chceme zahradu využívat oběma způsoby, rozčleňme ji přinejmenším na dva samostatné a uzavřené celky tak, abychom z jedné části neviděli do druhé a obráceně.

Co rozhoduje o založení skalky

Rozměry pozemku - velikost skalky by měla odpovídat nejen rozměrům pozemku, ale především našemu zájmu a schopnostem. Měli bychom se před vlastní stavbou rozhodnout, jak náročnou skalku, hlavně na údržbu, chceme mít. Tedy kolik jí hodláme věnovat času. Jinou skalku bude tvořit zanícený skalničkář, který je ochoten práci na skalce věnovat veškerý volný čas, jinou skalku bude mít ten, jemuž se skalka sice velmi líbí, ale nezbývá mu pro ni příliš volného času. Jestliže uvažujeme v budoucnosti o pěstování skalniček na skutečně odborné úrovni, pak umístíme na zahradě také pařeniště, studený skleník a vymezíme plochy na pěstování množených rostlin.

Členitost pozemku - o umístění skalky rozhoduje také členitost pozemku. Jakýkoli svah, terénní vlna jsou pro náš záměr mnohem lepší než rovina. Nejšťastnější skalničkář je asi ten, který má kus skály přímo na pozemku. Pokud máme pozemek rovný jako stůl, dosáhneme jeho členitosti bud' vhodnou navážkou, která není zaplevelená, nebo prohloubením původního terénu na některých místech, popřípadě kombinaci obou způsobů. Jestliže stavíme, můžeme použít zeminu z výkopu základů.

Přístup slunce - význam při stavbě skalky a hlavně pro dobrý růst rostlin má oslunění. Vysokohorské a jiné skalničky milují slunce a proudící vzduch. Na polostinných a stinných místech porostou velmi špatně, málo pokvetou a budou se "vytahovat". Na těchto místech pod vyššími stromy a keři budeme spíš pěstovat některé hajní a lesní rostliny Je samozřejmě jednodušší na slunném místě rostlinu přistínit, než na stinné místo dostat slunce.

Návaznost zahrady na okolí - o umístěni skalky v zahradě bude rozhodovat také návaznost zahrady na okoli. Pokud zahrada přechází volně v louky nebo lesy, pak tento přechod neomezujeme. Naopak na okraji zahrady vytvoříme vhodnou výsadbou jehličnanů řídkou kulisu s průhledy do okolí. Jestliže však máme zahradu v zástavbě, ať v městské nebo vesnické, snažíme se ji vyšší zelení na obvodu úplně izolovat a vytvořit si tak svůj vlastní uzavřený prostor.

Prostor z pohledových stran na skalku (zpředu a z bočních stran) ponecháme volný. Tyto prostory osejeme trávou a řádně udržujeme, čímž vznikne uklidňující kontrastní plocha pro skalku. Její estetický účinek se tím ještě zvýší.

Do pozadí skalky vysázíme vyšší dřeviny. Nejlépe jehličnany, protože jsou zelené i v zimě a tím je jejich efekt celoroční. Nyní se dostáváme k otázce: Jaké jehličnany? Ani odborníci nejsou v tomto směru jednotní. Z botanického pohledu bychom měli při pěstování evropských skalniček vysazovat ve skalce i v okolí druhy, které jsou pro evropské hory typické, zejména smrky (Picea), borovice (Pinus) a jalovce (Juniperus). Tak postupuje při výsadbě obvykle specialista, zaměřený například na flóru jedné horské oblasti. Ten pochopitelně nebude do takové skalky sázet nic "cizokrajného". Ovšem toto přísně geografické řešení je vhodné spíš pro speciální sbírky rostlin v botanických zahradách a arboretech, kde je k dispozici více plochy a také zaměstnanců.

Většině pěstitelů však nebude vadit, jestli jsou vedle sebe vysázeny druhy asijské, evropské, americké či jihoafrické. Pokud je plocha při výsadbě poskládaná s citem a mírou ze skalniček pocházejících z různých kontinentů, navíc pestře zbarvených, bude také celoročně krásná. Potom si můžeme dovolit do pozadí a střídmě i ve skalce vysázet i menší počet cizokrajných jehličnanů, například zeravy (Thuja), cypřišky (Cl amaecyparis), plazivé kultivary jedlí (Abies), jalovců (Juniperus), smrků (Picea), borovic (Pinus), mikrobioty (Microbiota) a další.

Zvolíme méně barevné kultivary a malý počet. Jinak bude celá úprava křiklavá a kýčovitá. Převažovat by vždy měla tmavě zelená. Před výběrem dřevin prostudujeme, do jaké výšky a šířky dřeviny narostou zhruba za 20 až 30 let. Později je pak těžké rozhodovat, jestli dřevinu, kterou jsme kdysi ještě malou vysadili, pokácet nebo ne.

Umístit v malé zahradě přírodní skalku, tedy takovou, která napodobuje přírodru vzory, je větší problém než v zahradě velké. Máme v ní mnohem méně prostoru. Dům, garáž, stavby, zdi a ploty jsou skalce mnohem blíž a vše působí rušivě. Už samotné označení - přírodní skalka - naznačuje, že vyžaduje přírodní, nerušené prostředí.

Pro nedostatek místa v malé zahradě musíme skalku napojit na dům, odpočívadlo, terasu či jinou doplňkovou stavbu. Spojovacím článkem skalky do ostatruch částí zahrady je opět zatravněná, udržovaná plocha. Kde je přechod velmi krátký nebo úzký, můžeme použít i některé kobercovité rostliny, které snášejí sešlapávání (např. Acaena, Sagina). Podle konkrétní situace mohou být doplněny i nižšími travinami, vřesy a vřesovci či nízkými plazivými dřevinami. Pozadím skalky budou zase dřeviny, ale tentokrát nižší druhy. Vyvarujeme se však příliš pestrých, křiklavých barev. K blízkému oplocení vysadíme pnoucí rostliny. Pokud máme skalku napojenou přímo na terasu obytného domu nebo chaty, působí esteticky, když dlažba terasy a kámen ve skalce jsou z téhož materiálu nebo alespoň stejné barvy a podobné struktury. Jinak vzniká opět kýčovitá kombinace. Zcela mimořádně působí voda tekoucí přes zahradu nebo na jejím okraji. I skalka vynikne, když necháme v některé její části protékat alespoň slabý pramínek. V suchém létě zvlhčí voda ovzduší a místní mikroklima. Umožní také napájení jezírka v blízkosti skalky a v nedalekém mokřadu pěstovat bahenní rostliny.

článek je ukázkou z knihy: Skalky a skalničky

Autor: Petr Pasečný, vydalo: GRADA Publishing, a.s.